KAMELOT mají na melodické a speed metalové scéně pověst urozených hrabátek, která se těší uznání i u těch, kterým rychlé „t-t-t-t-t-t-t-t“ a fistulové kvílení nic neříká. Faktem je, že se mezinárodnímu seskupení podařilo ideálně vyvážit epickou pompu, dobré melodie, atmosféru a nepostradatelná klišé, čímž si vydobylo nezpochybnitelné místo na hudební scéně. A to by v tom byl čert, aby se po úspěšné řadovce „The Black Halo“ nevyplatilo vrhnout do světa live komplet audiovizuálního charakteru.

Tato recenze se bude zaobírat výhradně zvukovou stopou živáku, který vyšel na samostatném dvoj-CD. Zachycuje vystoupení KAMELOT na mateřské půdě vokalisty Khana, v norské Rockefeller Music Hall (Oslo). Šest let uplynulo od doby, kdy Rytíři od melodického stolu vyrazili na steč se svým prvním živákem, „The Expedition“... A co nového přináší jejich druhá oživlá jízda, nazvaná stylově „One Cold Winter Night“? Inu, pokud je člověk zhýčkaný svátečními emisemi DREAM THEATER  i parádním (byť hojně dozdobovaným) pamětnickým večírkem EVERGREY, tak se mu sousto z jídelny Artušovy polní kuchyně jeví jaksi chudé a fádní. Krom vokálního kvaretu, které přizvukuje v refrénech, mistra Paetha v „Moonlight“ a několika doprovodných (a ne vždy přesvědčivých) ženských hlasů, je to live konzerva v tom nejkonzervativnějším slova smyslu. Vyčištěný zvuk, předpisové vyřvávačky, hecovačky, halekačky, dvě dost zbytečná instrumentální sóla a vkusně sestavený playlist. Pokud na albech působí KAMELOT tak trochu jako protichůdci lepivé a přeslazené speedové vaty, z žánrového hlediska je „One Cold Winter Night“ živákem zapadajícím do metalového nadprůměru. Skladby jsou poměrně věrnou imitací studiových verzí, Khan není v komunikaci s publikem žádný dickinsonovsky elektrizující frontman a Norové v kotli reagují... prostě podle regulí. Atmosféra je tudíž příjemná, provedení skladeb adekvátní, ale kdo by čekal bonusové kudrlinky a ozvláštňující interpretační přípodotky, ten by zůstal zklamán...

Škoda, doufal jsem, že právě KAMELOT se pokusí o něco víc než jen dobré řemeslo. Ale dostalo-li se mi jen řemesla, tak prosím. Tracklist je sestavený citlivě a správně se zaobírá z velké části poslední řadovkou... V live verzích skladeb ale postrádám to vnitřní pnutí a vokální prokreslenost, kterou se kapele podařilo prodat ve studiu. Khan není špatný, sem tam mu to ve výškách ulítne, sem tam si logicky uleví od náročných partů... ale posluchačské nadšení z refrénů a slok nových skladeb je trochu utlumené. Zaručené hitovky z předchozích řadovek fungují přesně tak, jak koncertní tutovky fungovat mají, popěvky chytají za srdce, ale pocit výjimečnosti se ne a ne dostavit. Původní studiové verze mají prostě pod kapotou větší výbušnost, pánové odpustí. Pokud však beru tenhle živák jako best of výběr, není si v zásadě nač stěžovat, není to šizené, jen je to... poněkud obyčejné.

Jakkoli vyznívají předchozí řádky kriticky, mám z poslední nahrávky KAMELOT pozitivní pocit. Jeho původcem však není žádný strhující koncertní počin či gejzír invence, ale prostě fakt, že skladby kapely jsou výborné a „One Cold Winter Night“ je dobrý živák. Dobrý, ale ani o chlup víc.